Zdeněk Štybar
Mobirise

Příběh, který mi udělal velikou radost

Po vítězství ve druhé etapě Eneco Tour jsem dostal krásnou zprávu od jednoho z mých největších kamarádù. Rád bych se o ni podělil se svými fanoušky, protože to mùže být velmi motivující pro všechny z nás. Tady je:
Ahoj Zdeòku, rád bych ti napsal, co se stalo po tvém vítězství. Jak jistě víš, mùj táta (86 let!) ztrácí poslední roky víc a víc pamě, což je dùsledek Alzheimerovy nemoci. Ale pořád je to velmi pozitivní a šastný člověk, mamka i celá rodina se o něj hezky starají. Vloni se jeho krátkodobá pamě hodně zhoršila. Když třeba v pět hodin odpoledne sledoval na Tour de France, v pùl šesté už si nebyl schopen vzpomenout, že se na to díval.
Dnes se v televizi díval na Eneco Tour a na konci radostí křičel: Štyby vyhrál etapu, Štyby vyhrál. Volal jsem rodičùm ve tři čtvrtě na deset večer, táta si mě vzal k telefonu a okamžitě mi začal vyprávět: Nikdy jsem neviděl Štybyho tak silného. Snadno se na posledním kilometru dostal do vedení, projel zatáčku a nikdo ho nebyl schopen chytit. Tak silný byl. Závodníci Belkinu se mu jen dívali na záda... Máma z toho byla dojatá, protože si najednou po takové době vybavil všechny detaily. Byla to nádherná chvíle. Chtěl bych tím jen ukázat, že emoce a sport dokážou někdy daleko víc, než celá medicína...


14-08-2014

FACEBOOK


Copyright

Niels De Wit

Díky

Klaas Maes                    
Radka Maurova
Ayrton Lambrechts